Ergoterapie je rehabilitační obor, který klade důraz na využívání smysluplné činnosti u pacientů s fyzickým omezením v důsledku nemoci nebo poranění, u jedinců s psychosociální dysfunkcí, vývojovou poruchou nebo poruchou učení a u jedinců s problémy s prováděním činností v důsledku stáří. Specifické ergoterapeutické služby zahrnují trénink všedních denních činností, rozvoj percepčně – 
motorických dovedností a funkční zpracování senzorických informací. Návrh a výrobu či aplikaci protetických pomůcek, výběr a trénink používání kompenzačních pomůcek a návrh bezbariérových úprav bytu. Ergoterapeut využívá vlastní diagnostické metody, pomocí kterých zjišťuje specifika problému a plánuje terapeutický postup s využitím některého z rámců vztahů. Biomechanický rámec vztahů se používá výhradně v rehabilitaci fyzických postižení. Zaměřuje se na pohyb při činnostech a jeho cílem je dosáhnout obnovu pohybu, preventivně působit či udržet existující úroveň pohybu nebo kompenzovat chybějící část při ztrátě pohybu. Neurovývojový rámec se uplatňuje zejména v neurologii. Vychází z principů řízení motoriky, neuromuskulární facilitace a senzorické integrace. Opírá se také o vývojové teorie. Zdůrazňuje používání senzorických taktilně – kinestetických stimulů, které pak mají reflexně vliv na motorické provedení pohybu.
Ergoterapie ruky
je součástí komplexní rehabilitace. Doplňuje péči fyzioterapeuta. Ruka má nezastupitelné místo v životě člověka. Je nejen orgánem hmatu, jehož pomocí rozeznáváme předměty dotykem, ale i orgánem komunikačním. Hlavní funkcí ruky je však úchop a manipulace s předměty, což využíváme v provádění běžných denních aktivit. Cílem ergoterapie ruky je znovuobnovení poškozené funkce ruky a získání maximální soběstačnosti a sebeobsluhy. Neoddělitelnou součástí ergoterapie je vybavení pacienta kompenzačními nebo technickými pomůckami a nácvik jejich používání a udržování. Úchop ruky lze z ergonomického hlediska chápat jako interakci ruky a uchopovaného předmětu. Závisí tedy jak na anatomických a funkčních možnostech ruky a celé horní končetiny, tak i na tvaru uchopovaného předmětu, na účelu uchopení v závislosti na následném pohybu. Pro funkci ruky jsou důležité oblouky, které zajišťují stabilitu a mobilitu ruky. Umožňují nastavení dlaně pro statickou nebo dynamickou akci, nastavení svalové síly prstů při úchopu, manipulaci s předměty a pohyby palce. Jejich význam je nezastupitelný, nutno dodržovat při dlahování i vlastní terapii ruky. Ergoterapeut tedy vybírá pro terapii takové činnosti, které zlepší funkci ruky, tzn. stereotyp úchopu, koordinaci pohybů, jemnou a hrubou motoriku. Zvětší svalovou sílu a rozsah pohybů.